Již pro svou polohu nad skalnatou roklí otevřenou do údolí Gránického potoka byla Samaritánka považována za staré kultovní místo. Dnešní kaplička nad pramenem vznikla až na konci 19. století Pramen však byl uctíván již dávno předtím.

Přírodní památka Petrovy skály (20,2 ha) byla vyhlášena v roce 2013 jako regionálně významná lokalita výskytu typických lesních a skalních společenstev. Leží na skalnatých svazích údolí Dyje ve výšce 346-460 m. n. m. a zasahuje do katastrálních území Chvalatice a Štítary na Moravě.

Z této vyhlídky je pěkný pohled do nížiny v Rakousku a do zalesněného údolí řeky Dyje. Na vyhlídku vás zavede červená turistická značka. Vyhlídka se nachází na levém břehu řeky Dyje.

Jedná se o zříceninu lichtenburského hradu. Německy zvaný jako Zornstein, kde Zorn znamená hněv a Stein kamenný hrad. Tímto jménem měla být vyjádřena síla a pevnost hradu. První písemná zpráva pochází z 31. května 1343 z listiny moravského markraběte Karla. Roku 1422 se hrad pokoušeli dobýt husité, patrně neúspěšně. Ve 2. třetině 15. století hrad za Jana z Lichtenburka a Cornštejna zažívá největší rozkvět. Jeho syn Hynek odmítl přísahat věrnost králi Jiřímu z Poděbrad a v roce 1463 zahájil otevřenou vzpouru. Hrad byl 11 měsíců obléhán.

Nachází se na řece Dyji na okraji Znojma. Byla budována v roce 1962 až 1966. Jedná se o sypanou hráz 26 m vysokou a 212 m dlouhou. Vodní plocha se rozlévá na ploše asi 54 ha a maximální hlouba je 13,4 m. Znojemská přehrada slouží jako vyrovnávací nádrž pro Vranovskou přehradu, slouží ovšem také jako rezervoár pitné vody pro město. Dále se Znojemská přehrada využívá pro vodárenství a závlahy. Nádrž má objem 3 550 000 m3.

Vyhlídka Devět mlýnů nad unikátní údolní lokalitou nedaleko Hnanic nabízí atraktivní výhled na proslavenou vinici Šobes a meandry řeky Dyje.

V roce 1951 vstoupil v Československu v platnost zákon č. 69/1951 Sb., o ochraně státních hranic. Vzápětí bylo v hloubce do 2 km od hranic s Rakouskem a Německou spolokovo republikou zahájeno budování železné opony, která byla napájena až do poloviny 60. let elektrickým proudem o napětí až 10 000 voltů. Jejím strůjcem byl generálmajor Pohraniční stráže Ludvík Hlavačka. Ze "Země nikoho" byli vystěhováni všichni obyvatelé, jejich obce a samoty byly srovnány se zemí. Hloubka navazujícího pro veřejnost nepřístupného hraničního pásma byla 2 - 6 km. Vstup byl povolen jen pověřeným lidem vlastnícím speciální propustku.

Drobnou klasicistní stavbu v podobě masivního soklu se sloupem ozdobeným křížem z mosazného plechu s plamínky nechala postavit na oblíbené vyhlídce svého zesnulého manžela - tzv. Křížového vrchu - v roce 1846 hraběnka Helena z Mniszku - Lubomírská.

Přidejte se k nám na facebooku